Když dámy suplují stát, aneb bude vzorová mateřská školka u Jičína

Zeptali jsme se, proč to dělají a zde jsou odpovědi.

        Naše, tedy lépe, Husákovy děti, se ve svém středním věku jaly hojně rodit. Ukazuje to dnešní situace v českém mateřském školství, kterou ještě notně podpořila snaha politiků šetřit všude tam, kde to je co nejméně vidět. Polistopadová euforie, kdy počty dětí na třídu v Mš klesly až na 20, opět vystřídal striktní příkaz – 26 dětí, pokud mají mít obě učitelky plný pracovní úvazek. Pozorný chodec si na ulici nebo v obchodě jistě všimne hlučné přítomnosti maminky s jedním dítětem, které se jí zmítá na ruce, pod nohama, popřípadě jí utíká, vrážejíc při tom hojně do vystrašených kolemjdoucích. Většinou je to normální zdravé dítě, jen vychovávané „po americku“, rozuměj s důrazem na individualitu osobnosti. Totéž je požadováno v mateřských školách, jen s počtem 26 individualit na třídu. Dovedete si představit jít s 26 takovými tříletými osobnostmi na vycházku? Ne, se dá zcela jistě pochopit. Ale to ještě není všechno! Mateřské školy, nacpané až po půdu, musí ještě spoustu dětí odmítnout, právě z důvodu přeplněnosti.

          Z těchto všech důvodů a také proto, že nás tato práce baví, jsme si my tři ženy činu, řekly dost a vzaly běh věcí do svých rukou. Rozhodly jsme se založit soukromou školičku, kde nám nikdo nebude diktovat, co máme dělat, s kolika dětmi, jak často a alespoň jednou za tři roky to měnit, aby dámy, ale i pánové na nejvyšších postech vykazovali nějakou činnost. Chceme vsadit na přirozené rodinné prostředí na vesnici, v domku se zahradou, na přirozené činnosti, jaké by děti měly dělat doma se svými matkami a jako bonus cizí jazyky, samozřejmě hravou formou a kroužky, které budou rozvíjet fantazii, dovednosti a návyky dětí.

        Víme, že je to úkol nelehký, ale naše „dítě“ je již počato a my se moc těšíme, až se narodí. Stojí to hodně úsilí a peněz, proto uvítáme každou pomocnou ruku.

Na příště máme slíbený program a náplň školky.