Lodí za vínem

Jako můžeme milovat slow food, tedy neuspěchané inteligentní stravování na prostřeném stole, na rozdíl od hltačky rukama z papíru v rámci řetězců fast food, tak můžeme projíždět Burgundskem po dálnicích do vinařství a hospod ve vesnicích a nic nevidět, nebo je objíždět obytnou bárkou se vším pohodlím a zaznamenat všechno. A prožít si to.

Taková je totiž dovolená na lodi deroucí se rychlostí asi 5 kilometrů za hodinu skrze malebné burgundské kanály vedoucí všude a nikam. Případně až do moře, ale tam nechceme. Jedeme do sklepů přívětivých vinařů jedné z nejkrásnější vinařských oblastí světa, také s jedněmi z nejlepších vín. Lodě už nemají plachty, dieselový motor bručí bas a k tomu můžete přidat druhý i třetí hlas, zatímco jen lehce ukazováčkem na kormidlu poroučíte lodi. Úžasná krajina se odvíjí nalevo i napravo, nestačíte pozorovat či fotit, případně se dívat dopředu. Někdo vás včas upozorní, pokud se právě řítíte do záhuby a neštěstí na poslední chvíli zažehnáte odborným úhybem: posunete ukazováček o dva centimetry vlevo. Nebo vpravo. Kanály vtékají do řek a jezer, na jejichž březích jsou vesničky jako z pohádky, a všude ještě pohádkovější hospody a restaurace většinou s pořádným selským jídlem, vínem a obsluhou, že byste tam chtěli zůstat týden.

Oprávnění pro řízení motorového plavidla nepotřebujete. Po úvodní instruktáži zkušeným lodníkem (v našem případě lodnicí Madelaine) se s patnáctimetrovým bachratým kolosem potom bezpečně trefíte třeba i do úzkého zdymadla a se zatajeným dechem o stěnu opravdu neškrtnete. Madelaine nám řekla a ukázala, jak vyndat lodní šroub opletený chaluhami, kde nahodit vyhozené pojistky, kam zasunout hadici s pitnou vodu, jak hodit kotevní lano přesně na kolík či panenku na břehu. Jak zapálit plynový sporák v kuchyni a neshořet. A bezpočet dalších, bezpodmínečně nutných znalostí, které si napoprvé nelze zapamatovat, ale nějak si v případě potřeby na ně vzpomenete. Nemluvě o výuce upínání lan a vázání uzlů, s nimiž se člověk naposledy mořil ve skautu. Pak nám dala podepsat jakýsi papír, do ruky strčila kopii a klíčky od zapalování a… odešla. Dovolená mohla začít.

Ani se neptejte, co takové dospělé zacházení udělá s vaším sebevědomím! Při proplouvání zdymadly (bylo jich 56) jsem vzpomínal na Bludného Holanďana a Moby Dicka, kapitány zaoceánských lodí Josepha Conrada, a cítil se silný jako oni. Pronájem bárky, které v Evropě říkají hausbót, z anglického houseboat, obytná loď nebo člun, stojí asi 1500 € na týden (podle velikosti). Vydělte počtem dospělých a dětí a zjistíte, že se taková dovolená dá finančně zvládnout. I jízdní kola lze najmout a do hospod či sklepů šlapat na pedály, když se nechcete krásně kochat jda pěšky. Což na cestě zpět třeba nechcete, i když my jsme s přítelkyní chtěli, romantici věční. Dvakrát jsme usnuli na břehu přikryti hvězdami a dotoulali se na loď ruku v ruce právě na snídani. Chutnala dvojnásob dobře.

Západní Evropa je protkána sítí splavných kanálů od Hamburku po Pyreneje. Sloužily jako dopravní tepny, ale časem tuto roli převzala silnice a ještě později železnice. Se čluny například společnosti Locaboat můžete vyrazit dokonce i na moře kolem ústí Pádu do Benátské laguny. Výhled z horní paluby lze přirovnat k výhledu z balonu; s tím rozdílem, že nemůžete spadnout, dokonce se ani potopit. Jen pozorujete barevná políčka, rudé plochy rozkvetlých vlčích máků nebo žluté oceány slunečnic, lesíky, louky a pastviny se strakatým skotem, ztracenou usedlostí, vinice a vyčnívající věže a věžičky kostelů, katedrál a panských staveb, občas i nějakého paláce, kde se může skrývat vynikající restaurace. Kamž samozřejmě musíte zajít, proto jste tu. Debaty s místními jsou kouzelné, i když francouzsky zvládnete jen pár slov, v jejich dialektu možná ani jedno. Zbytek se dá ukázat či naznačit, vycítit.

Naše bárka měla čtyři miniaturní koupelny, čtyři ložničky každá pro tři postavy ideálně něco přes metr, jedním obývacím salonem, kuchyní se sporákem i ledničkou. Vybrat si snesitelné spolucestující je důležité, ale je možné nechat to na firmě a risknout nesnesitelné spolucestující. Což naštěstí nebyl náš případ, kamarádky a přátele jsme měli vlastní. Od jiných bludných cestovatelů jsem slyšel, že mnoho zákazníků se vrací a cizí na palubě nejsou na překážku, neb jsme přece „všichni na jedné lodi“ a musíme si jít na ruku. Tak se člověk může procvičit například v cizím jazyku.

Život na lodi je pohodový; před devátou ráno obsluha zdymadel nefunguje, v poledne mají hodinku na oběd. Podle toho, co si navařili, jedí i déle. Kotvit musíte dlouho před soumrakem. Vařit lze sice na lodi, ale dovolená je výlet do městeček jako Chablis, Tonnerre nebo Irancy. Můžete tam učit děti dobrým mravům, jíst místně a popíjet slavné burgundské, bílé z odrůdy Chardonnay i červené z odrůdy Pinot Noir, které teď zažívá renesanci na celém světě. V restauracích připojení na wifi nepodporují, zato si můžete objednat až 50 druhů sýrů, pět druhů místního chleba, pět druhů místního másla, dvacet druhů rozlévaných vín, nebo polední menu za 15 €. Kotvit můžete na místě vašeho výběru, nic není předem nezvratně naplánované. Zůstaňte, jak dlouho chcete. Ticho ruší jen čápi a volavky máváním křídel, případně hejna divokých hus, které jste svým vodním touláním vyplašili.

Až se budete vracet, odevzdáte klíčky od lodě, vytáhnete své od zaparkovaného auta a pojedete domů. Ta cesta plným autem se odbude v neočekávaném tichu, jako by v něm nikdo neseděl.

Zdeněk Reimann