Zámecké blues. Kdo na něm nebyl, ten prohloupil

Začalo to dobře, organizátoři pan Zajíček a Čeliš měli opět stejně skvělý nápad jako minule a před koncerty zorganizovali ochutnávky lahůdek a dobrého vína.

Uzeniny z  Lomničan z Lomnice nad Popelkou nestačili pro velký zájem krájet, a víno od Pavla Puklického z Rakvic bylo hned vedle. Praktické. Káva Dallmayr z restaurace Redwhite Jičín svojí vůní lákala i maminky s malými dětmi.

Tento skvělý začátek vhodně přispěl jako předskokan k vystoupení skupin, které zahájil legendární Radim Hladík a BlueEffect. Tančilo se, tleskalo se a pak to bouchlo. Přestala fungovat elektřina. Po všeobecném zděšení, hlavně pořadatelů, ale zkušený mistr a jeho parta vše vyřešili tím, že použili starý způsob od táboráků. Prostě slezli z pódia a začali vařit za obrovské radosti publika a v jeho skrumáži. Bylo to skvělé, na blízko, a vlastně v tomto okamžiku ani nevadilo, že nejde proud.

A tak to bylo až do doby, kdy situaci vyřešil pan Jiří Balda, který zajel pro elektrocentrálu, a za pomoci ropného výrobku se začalo svítit. Bylo to úžasné, protože se začalo stmívat a nejdražšímu dodavateli energie na světě, společnosti ČEZ se nějak nedařilo dodávku obnovit. 

Po zděšení i radosti nastoupila druhá kapela. Stan the man, Bohemian blues band a ďábelský skotský kytarista Stan Wolarz, který vyzařoval obrovskou energii a tou možná pomohl opravářům té nejdražší energie na světě z ČEZ k obnově dodávky. Nemá smysl popisovat jeho umění, na fotografiích to lze vyčíst.  

Třetí sestava, Erich Boboš Procházka a Sitra Achra, mezinárodně uznávaný slovenský virtuóz na foukací harmoniku se svoji kapelou předvedl, co je možné dostat z tak malého hudebního nástroje, který v jeho rukách skoro ani nebyl vidět.

Povedlo se, byl to trojnásobně skvělý zážitek a nezbývá, než se těšit na příští rok a Zámecké nejen blues v Jičíně.

Foto Peba. Kliknutím myší na fotografie se fotografie zvětší.