Populárně vědecká studie

    o vííře žen- singlů po třicítce. Naskýtá se mi spousta možností pohledů, jak tuto studii pojmout, já se budu držet praxe. Singl, rozuměj svobodná, tedy ne vdaná, tedy „divná“! A všichni tuto konkrétní nebožačku studují, kde je háček? V čem to vězí? Není lesba? Je hezká, úspěšná, no to je divný! Doma se mamá mračí, příbuzenstvo kde máš ženicha? A kdy bude svatba? A podobné jedovatosti.

               Singl je ale téměř ze sta procent zklamán, rozuměj prozřel. Budu na pány přísná a zařadím je jen do čtyř chlívků, pochopitelně by jich bylo o něco více (chlívků), ale to by zase byly jen promile mužů a tato část se s tím povětšinou vyrovná. Chlívek č. 1neempatičtí muži. „Správný“ muž, než aby řekl co cítí, si raději nechá přerazit tři žebra, umyje nádobí, či hrdě odkráčí do hospody. Taková potupa – nikdy! Chlívek č.2 notoričtí kurevníci. Večírky, služební cesty, náhodné odjezdy, miláčku, to vše je vydlážděná cesta do ráje, tak proč po ní nejít? Vždycky se vrátí. Tak co? A je slaďoučkej. Tak co? Chlívek č. 3 notoričtí workholici . Ale vždyť všechno dělám pro rodinu, pro tebe, o nic se nemusíš starat, taky se nestarej, do ničeho nemluv, drž hubu a krok, nic po mě nechtěj….miláčku. Chlívek č. 4 „kamarád“. Občasná zmínka o nějakém kladu kamarádky působí jak rudá muleta, která se musí strhnout láska neláska. Prosím nezaměňovat s kurevníkem. Tento nehledá, jde najisto.

              Ha! Řekne muž, který to nedej-bože čte, ale to jen z toho důvodu, že si přeje sám sebe z chlívků vyřadit. Já nejsem ani jedno! Pak sáhne trochu níž, rozuměj do svědomí a už se sem derou feministický zamindrákovaný krávy a další jim podobná veselá zvířátka.

              My víme své, my třicítky a vejš.Ty ostatní tu mezi námi bohužel nejsou, jelikož si své miláčky drží doma pod peřinou, coby poklad. Nechodí se singly na kávu, nesvěřují se s klady svých miláčků, ony totiž moc dobře vědí……………Nám ostatním nezbude nic jiného, než přebírat již přebrané partiovky a neustále narážet na nespolehlivé lenochy, zamindrákované chudinky, ramenáče a věřit………Otázka zní: Může žena po třicítce s těmito zkušenostmi ještě věřit v lásku? Odpovíme si jistě NE! Špatně. ANO! Obrněna cynismem, pracovitostí, samostatností, feminismem, pílí i vzdělaností, stále se pinoží a věří, i když dělá, že ne, že ne princ, ale normální chlap, na ni ještě někde čeká. Ta víra mnohdy vydrží až do smrti.